"On ne voit bien qu’avec le coeur, l’essentiel est invisible pour les yeux."
"Vidíme pouze srdcem, co je důležité, to je pro oči neviditelné."
Antoine de Saint-Exupéry

 

Na každou situaci se můžeme podívat třemi způsoby, které ve svém závěru tvoří zpravidla žádanou symbiózu: Rozumem, jehož úsudek je tříben poznáním, nebo chceme-li vědou. Srdcem, jež hledá smysl, a které sytí víra. A smysly, očima lidské přirozenosti. ¹ Cílem této práce je otočit pozornost především k srdci, sídlišti duše, z níž vychází život, a tedy k náhledu víry na poměrně vážnou situaci způsobenou neviditelným nepřítelem – koronavirem.

Kdo je Strach?

Bůh nás v rámci Stvoření nevybavil jen tak pro nic za nic důvodnou obavou o svou existenci. Tato přirozená reakce obavy nás chrání před zbytečnou smrtí. Každá mince má však rub a líc. Iracionální strach přinášející chaos a smrt samu o sobě je plodem zla, které důmyslně zasévá pochybnost do lidské duše. Strach je tedy transformační stanicí duše, žíznivým nástrojem Satana, který velmi rád využije lidského zoufalství ke svému loveckému umu. Neptám se tedy co, ale kdo je onen strach s úsměvem shlížející na svou oběť ležící v křeči  jeho sevření. „Bůh nám nedal  ducha bázlivosti, nýbrž ducha síly, lásky a rozvahy.“²

Strachují -li se lidé pro své utrpení (kterému mnohdy ještě ani nestojí plně čelem), vzpomenou alespoň na zmučeného Krista, který na svých bedrech nesl utrpení celého světa? Bůh toho na bedra člověka přeci nenaloží nikdy tolik, aby tuto tíhu nezvládnul. Kde je lidská bohabojnost a naděje bezúhonného života? Copak nemůžeme svou záležitost předložit v důvěře Bohu? Vždyť u Něj je všechna moudrost. Nemůžeme dobrovolně přinést lásce případnou oběť? Proč? Copak jsme zapomněli na příběh Izákův a Abrahámův? Na všeobjímajícího Otce, pod jehož taktovkou se náš životní příběh vzájemné důvěry odvíjí dle nejkvalitnějšího scénáře? Kde vládne Strach, tam není víra v Boha. Pokud je Bůh láskou, existuje naděje, kterou nikdy nelze popřít. Naděje, která ukotvuje a tiší, oživuje a vnáší do celé situace potřebný odstup. Ještě před nadějí lze však nalézt smíření. Ať je situace jakákoliv, nikdy není člověk osamocen, pokud žije ve společenství s Bohem. Neboť, „kdo v úkrytu Nejvyššího bydlí, přečká noc ve stínu Všemocného“³

Já – Ty (o blíženectví)

„Blaze tomu, kdo má pochopení pro nuzného,..“⁴ zpívá zpěvák Davidův. Světem se rozléhají zprávy extrémů. Jednou je zdravotnický personál, jakožto bojovníci první linie, veleben a oslavován, jindy se na něj dívají skrz prsty ve strachu o vlastní blaho. Jednou je nemocný chudák, za kterého se modlí, jindy odpad, od kterého je nutno držet se ještě dále než opodál. Kvalita společnosti se měří schopností postarat se o nejslabšího. Jak dopadla ta, která vyhazuje své zachránce z autobusů, která ignoruje sousedský pozdrav a vyjadřuje podporu lynčem z popude vlastního pomateného strachu? Ano, lidé ochutnali dávku vlastní slabosti a zranitelnosti a snaží se s tím vypořádat. Strach, jak známo, vyvolává útěk, či agresi. V některých momentech je ale útěk sarkastickou epizodou a agrese tak vysoká, že výsledná bilance snad téměř „přehlušuje“ samotnou sílu a nebezpečnost viru. Nenosíte roušku přesně podle nařízení vlády napříč osamělosti ulice, širého pole, či v úkrytu lesa? Katastrofa zdravého rozumu! Někdo vás nelidsky z dálky svého obydlí pokára, ale pozor, možná i udá nebo „na vás půjde“! Hle, máme zde téměř válečné prostředí!

Ježíš vyzývá k lásce k bližnímu, ke každému člověku, zvláště pak k tomu, který volá o pomoc. Ale možná není důležité ptát se tolik „kdo je můj bližní“, nýbrž „jakým bližním jsem já“. Ani židovský kněz v příběhu o Milosrdném Samaritánu ⁵ jaksi nerozpoznal správný čin.⁶ Nesuďme proto člověka.⁷ Ale vezměme si ponaučení. Vždyť cokoli, co jsme tomu nejmenšímu udělali, jako by patřilo Ježíši. Modleme se tedy za milost a dar rozpoznávání dobrého od zlého, za moudrost a odvahu, za čistotu duší. Aby nestydaté sobectví nepokořovalo vrozenoudůstojnost a rozum nevítězil pyšně nad srdcem, které chrání to nejcennější, co člověka utváří - lidství. Tato nelehká doba nám nabízí příležitost oživit pravdivé. Vlivem silných restrikcí se většině jen tak mimoděk dostalo prostoru a času pobývat se svými nejbližšími. Tedy zvláště v rodinách to již není téměř tradiční míjení se a kontrola domácích úkolů, pár slov u televize a pusa na dobrou noc. Dnes mnozí zůstávají doma se svými dětmi. Mluví spolu, učí je, kultivují a k sobě vztahují. Což je zajisté oboustranný a věřím, že i náročný proces. Jak známo, dobré věci se rodí zpravidla přes bolest. Nyní ovšem můžeme pustit vláhu ke kořenům života a budovat jeho lepší struktury.

Svoboda a zpochybnění autorit

Bůh dává člověku skutečnou svobodu⁸ a veškerý smysl bytí se odvíjí od procesu jejího vnitřního uzdravení skrze Jeho Ducha. Mnoho lidí v naší společnosti je i díky komunistické minulosti v tomto vnitřním nastavení hlouběji pošramoceno. Na jedné straně vzniká averze jakékoli připodobnělosti (krize institucí), na straně druhé jsou lidé více svolní (navyklí) vyměnit kus své svobody za pocit bezpečí. Je to do jisté míry pochopitelné a přirozené. Pakliže jsou ale meze překonány, myslím, že může daný stav poukazovat jenom na nezralost svých občanů, ze které vyplývá stav systému. Individualismus, konzum a atheismus (popř. ezoterický okult), který se u nás uchytil, nemůže být v důsledku zralým, natož skutečně svobodným stavem! Tohoto faktu si je zajisté vědomo i několik mocných, kteří ve jménu … Boha, zdraví občanů, záchrany planety… nařídí vnitřně slabému, vystrašenému a poddajnému lidu zákony, u kterých mmj. existuje velká potencionalita je porušit, napříč tomu, že ony samy eventuelně porušují Ústavu. Je to způsob ovládání mas. Vzbudit strach, vinu a nevědomost. O strachu a vině již bylo pojednáno. K nevědomosti lze snad jen připomenout faux pas, kdy více než názor medicínský je brán v potaz ten politický. Tento obraz, obávám se, neodpovídá zemi, kde se ctí lidská svoboda a osobní odpovědnost stanoucí ať už na základech řeckých, či křesťanských. Svatý Pavel by asi tento fenomén popsal slovy… „kořenem všeho toho zla je láska k penězům. Z touhy po nich někteří lidé zbloudili z cesty víry a způsobili si mnoho trápení.“⁹Ďábel ovládá člověka prostřednictvím věcí potřebných k životu. Je vládcem nad světem. Ten, kdo není pevně opřen v Bohu, má blízko k hříchu, aniž by snad o něj stál. A hřích je původcem veškerého zla. ¹⁰ Ježíš sice nabádal k poslušnosti autoritám a pokoře, avšak v rámci spravedlnosti a odvahy postavit se zlu je třeba myslet v kontextu věci: „Boha je třeba poslouchat více než lidi“ ¹¹

Fanatizmus víry a její zrada

Přichází zpráva, že v Rusku umírají kněží, kostely zůstavají otevřené a lidé líbají obrazy koronaviru navzdory. Pastor Gerald Glenn z Chesterfieldu ve Virginii v polovině března 2020 v kostele tvrdil, že „Bůh je větší než tento hrozný virus“ a on prý hodlá „kázat dokud se neocitne v nemocnici, či ve vězení.“ Na počátku května zemřel. Příkladů by se dalo najít zajisté více. Myslím, že je dobré mít na paměti, že člověk je součástí Stvoření. Lidé jsou bytosti z masa a kostí podléhající přirozenému řádu věcí, do něhož je včleněna nemoc i smrt. Tento nerespekt k realitě “ve jménu Boha” je vlastně aktem opovážlivého spoléhání se na milost Boží. Naproti tomu v našich zemích se kostely vzorně zavřely a mše zrušily. (Koho by napadlo, že zrušení mší se může odehrávat v tomto duchu…). Kritické údobí zmírnily on-line přenosy. Dnes (14.05.2020) je mše svatá obnovena za podmínek dodržování mírnějších restrikcí. Eucharistie se např. podává na ruku. Ne že by šlo o výdobytek posledních dní. Přijímat na ruku je v katolické církvi oficiálně povoleno. Ne každý katolík však s tímto způsobem podání souhlasí. Ta nepatrná hostie, která s proměněním v Tělo Kristovo vykonala již nespočet zázraků, si přece zajisté zaslouží tu nejvyšší možnou úctu, které je člověk schopen! Vnitřní postoj a úmysl při přijetí Eucharistie je prvořadý, ale co vnější gesta? Nejsou zbytečná, nehledě na to, že lidé před přijetím “na ruku” zpravidla ohmatají jednu společnou kliku kostela. Tomu se říká protikoronavirové opatření, nebo zrada?

Milosrdenství a Boží spravedlnost

Šalamoun říká: „ Když se totiž ve svém utrpení (lidé) zlobili na tvory, které pokládali za bohy a skrze které byli trestáni, uviděli a poznali, že pravý Bůh je Ten, kterého předtím znát nechtěli; proto je také stihl ten nejkrutější trest.” Dalo se by se říci, že je situace spojena s Covid-19 trestem Božím? Jaká by mohla být odpověď na hřích?

Bůh přetéká trpělivostí a milosrdenstvím! Jakým Otcem by nám ale byl, kdyby své děti nevedl důsledně? Není nutné předpokládat, že Bůh stvořil virus proto, aby potrestal své děti. Možná jen dopustil, aby lidé přišli k viru svobodně sami a rozšířili jej ve svém nepřátelství. Tedy měli bychom se ptát jinak: “Co musíme udělat, abychom zachránili lásku v srdcích lidí naší doby? “ Možná nám Covid, podobně jako jiné útrpnosti předkládá možnost, jak změnit smýšlení a položit lepší základy svých priorit. Můžeme polemizovat o patřičném pokání¹², nebo lépe – obrácení se. To ovšem znamená prosbu a otevřenost k pozvání Boha. Ježíš říka: “Proste, a bude Vám dáno; hledejte a naleznete; tlučte a bude vám otevřeno!”¹³

Milosrdenství je budoucností světa. Hesed (heb) – milosrdenství – odpuštění i dar lásky, které odpuštění předchází. Už dar Stvoření je čisté milosrdentví.¹⁴ Sám Ježíš řekl údajně sv. Faustýně Kowalské při jednom ze svých zjevení: “Vše, co existuje, má původ v nitru mého milosrdenství.”¹⁵ Ve vztahu k Boží spravedlnosti existuje bez směšování. Tzn. Jedno nepohlcuje druhé. Bůh ke svému štěstí obecně nikoho nepotřebuje, ale ve své existenci je tak dobrý, že se sdílí.¹⁶ Nejdůležitějším znamením této lásky Boha k člověku je kříž. Umíme z něj učinit i znamení své lásky k Němu? ¹⁷Tedy jsme už teď milované Boží děti.¹⁸ Čím ovšem budeme jasné tak není a závisí na naší volbě. Volbě vztahu s Ním.

Závěrem je třeba říci, že pro Boha není nic nemožné, ať už je situace člověka spojena s Covid-19 nebo čímkoliv jiným. Pokud Mu důvěřujeme, nemusíme se obávat budoucnosti. Neboť bylo psáno: “..kdo v Něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.”¹⁹ Nechci tím situaci pandémie zlehčovat, ale domnívám se, že jsou zde jiné i důležitější věci k řešení, než jak nám často předkládají masmédia. Podívejme se na míru potratů, bídy obyvatel třetího světa, který je námi materiálně bohatšími často vykořisťován. Na míru rozpínající se pýchy, mravního úpadku a selhávání základních hodnot. Nenechme se uchlácholit, že s tím nic nezmůžeme. Protože pokud my svými vlastními silami ne, On ano. A pokud jsme s Ním hluboce svázáni, není o čem dále pochybovat…

Zdroje:

1 Max Kašparů 2. díl: Existuje mystická láska, která překračuje běžný horizont - Svobodné Universum. Svobodné universum: Kupředu do minulosti [online]. Copyright © 2020 [cit. 15.05.2020]. Dostupné z: https://www.kupredudominulosti.cz/kasparu-max-2d-existuje-mysticka-laska-ktera-prekracuje-bezny-horizont/