Na základě inspirace od pravoslavné výzkumné skupiny sv. Jana Zlatoústého a přátel z Evangelické teologické fakulty se studenti Jaboku připojují k psaní teologických esejů.

Může se jednat o akt Boží prozřetelnosti, že začátek epidemie koronaviru v Evropě se časově shoduje se začátkem postní doby? Půst je obdobím, kdy jsou věřící nejbdělejší a oblékají se do své duchovní výzbroje.

Přestože z pohledu věčnosti není koronavirus něčím, čeho by se člověk musel bát, je možné rozumět pandemii také jako spirituální skutečnosti. Koronavirus nevstoupil do tohoto světa sám. Doprovázejí ho nečistí duchové: bezmocnost, strach, nadměrné sebevědomí, panika, iluze, že vše závisí o lékařích či politicích.

Křesťanským postojem v této situaci je stát pevně v Kristu a obrátit se zády k panice, která vede k přímému rozporu s postním úsilím. Ale stejně tak patří ke křesťanskému postoji obrátit se k bližnímu, který je vystrašený nebo duchovně ochromený. Církev – Kristovo společenství – reprezentuje přítomnost Krista ve světě. Být jeho tělem znamená sdílet „velkou lásku, kterou nám Otec daroval: byli jsme nazváni dětmi Božími (1J 3,1). Být Kristovým tělem znamená být jeho dopisem světu (2 K 3,3).

Když byl ochrnutý člověk přiveden ke Kristu a nemohl se dovnitř dostat dovnitř, lidé prorazili střechu, aby ho dopravili k Ježíši. Nebyl to standardní způsob, jak vstoupit do domu, ale Kristus ochrnutého přijal a uzdravil (Mk 2,1-12). Pokud člověk nemůže přijít ke Kristu dveřmi, nemůžeme udělat otvor ve střeše?

Podělme se o své myšlenky a postoje, abychom si vzájemně pomohli oprostit se od pouhé sebezáchovy, která ochromuje naše duchovní síly.

Přeložil a upravil
Petr Jandejsek

Zpět k přehledu studentských textů