Žijeme v době, kdy nám čas nedovolí se zastavit a ohlédnout, stále jsme ve stresu a spěchu, ať cestou do práce, během nákupů, po příchodu domů i přípravě truhlíků na jarní setbu.
Stále jako psanci běžíme a před sebou tlačíme své děti z kroužku do kroužku a prarodiče odkládáme do péče cizích lidí. Za to vše rádi platíme, protože nám to získá víc času na další běh za něčím.
Nyní se čas najednou zastavil a v době strachu z příštích dní. Nás na nohou drží naděje. Jako již ve staletích před námi pomáhala našim předkům. Najednou vidíme, že jsou naše vlastní děti najednou větší a rozumnější. Naši rodiče slabí a bezradní v běžných situacích a můžeme přemýšlet, kdy k tomu vlastně došlo. A to naše pozastavení a zamyšlení nás může vést k moudru, které nás provází již celé věky: „Právě tak zachutná tvé duši moudrost – najdeš-li ji, budoucnost patří tobě, tvá naděje tě nezklame.“ (Př 24,14) Bible překlad 21.století [online] [cit. 2020-03- 29]
A máme najednou možnost trávit čas spolu, hrát zase společenské hry. Vzpomínám si, jakou radost jsme měli, když maminka vytáhla večer karty a celá rodina seděla spolu a v přátelském duchu se snažila vzájemně přechytračit v kartách. Každý člen domácnosti měl své povinnosti a úkoly a všude bylo uklizeno a nikdo nikomu nepřekážel, protože s vidinou pospolitosti u jednoho stolu jsme se mohly se sestrou přetrhnout, abychom měli všechny úkoly bez chybičky a mohla začít společná zábava, které bylo vždycky pomálu.
Dnes najednou sedíte uzavření na sídlišti plném lidí a místo hádek a nevraživosti, je všude vidět sounáležitost a porozumění. Nacházíme v sobě potřebu někomu pomoci a připadat si užitečný, abychom neměli pocit vytěsnění a osamění. Tento duch je v nás, je to naše potřeba, která je celé věky s námi, stejně jako naše potřeba víry. Každý z nás potřebuje někam patřit, najít místo, kde se cítí být užitečný a schopný. Najednou tu není naše práce u kancelářského stolu, která nám tuto potřebu naplňovala. Nákup rodičům moc času nezabere a další pomoc od nás odmítají, protože již odvykli na takový zájem z naší strany a s dětmi jsme na tom velmi podobně. Nejsme zvyklí s nimi trávit tolik času, připadají nám protivné a nevděčné. Jako malá jsem si také připadala odstrčená a nemilovaná, když maminka běhala kolem mladší sestry a pocit osamělosti a křivdy se mnou byl i celé dospívání. Pak jsme z domu odešli každý svou cestou a dnes mi sestra, která mě tak obtěžovala, už dlouho chybí, protože naše video-hovory nám osobní setkání nenahradí a na to je Kalifornie příliš daleko. Každý strůjcem svého štěstí.
Teď roste vlna solidarity mezi úplně cizími lidmi, všichni jsou plni nadšení a chtějí pomáhat druhým. Vede nás naše vnitřní potřeba, nacházíme pocit blaženosti právě v pomoci druhým a naše děti se aktivně přidávají ke stříhání látky nebo tkalounu k rouškám, které nám pomáhají naplňovat tuto potřebu. Babička nám vytáhla své zásoby látek schovaných v almaře a rodina je najednou opět pevným kruhem, kde všichni táhnou za jeden provaz jako u karetní hry. Zase můžu použít slova bible: „Naše pomoc je ve jménu Hospodin - nebe i zemi on sám učinil.“ (žalmy 124,8) Bible překlad 21.století [online] [cit. 2020-03- 29]
Máme se doma dívat z okna a bát se zítřků, století pevné víry nám do genů daly také důvěru v rozhodnutí nějaké moci nad námi. Ráda se zastavím pod otevřeným nebem nebo v klidu lesa a pošlu své přání do ticha s tichou důvěrou, že bude vyslyšeno. Krása kolem mě, mě přímo vybízí k zastavení a zasnění se. Je to stejný pocit jako v kostele, kam svítí slunce barevnými vitrážemi, ta samá úcta, možná i větší, protože zde mám pocit nepatřičnosti, nevím, zda tu někomu nevadím, zda tam patřím. Nevadí, že jsme díky moderní době a názorům cvičení tyto své myšlenky skrývat i sami před sebou. Každý si neseme svou víru v sobě a pomáhá nám snáze kráčet, protože nás naplňuje silou. Většina dnešní společnosti nepotřebuje pravidelnou mši a otevřený kostel, tomu je třeba ponechat čas a nechat sílu víry působit, podporovat tuto myšlenku otevřeností a příkladem vlastních dobrých skutků. Vždyť i na smrt se jde lépe, když člověk může věřit, že jej čeká druhá strana a v ní něco dalšího. Však se také můžeme dočíst: „Neexistuje rychlejší cesta k uzdravení nebo jiné pomoci od Boha, než nechat na sebe působit Boží slovo.“ (Víra, která činí zázraky, s.41)
Je zde i druhá strana lidí, kteří ve snaze udržet si svůj životní styl a úroveň, odjedou na vytouženou dovolenou a po ní ignorují nařízení karantény, protože by ztratili svůj hnací pocit, svou osobní prestiž. Každý z nás získává dobrý pocit vlastního blaha v něčem jiném a nikomu to nedává právo druhého soudit. Všichni budeme jednou souzeni a naše skutky budou spravedlivě posouzeny podle našich skutků, neboť „On odplatí každému podle jeho skutků - těm, kdo vytrvale konají dobro a hledají slávu, čes a nesmrtelnost, věčným životem; těm, kdo ve svém sobectví odmítají pravdu a řídí se nepravostí, však odplatí zuřivým hněvem.“ (Římanům 2,6-8) Bible překlad 21.století [online] [cit. 2020-03- 29]
Svět se zastavil – může to připomínat scény z hororových filmů, kde vidíte záběry stále se točících kolotočů avšak úplně prázdných. Ze vsi je stále slyšet zvuk cirkulárky, když však kráčím k obchodu, všechny zahrady jsou pusté, nikdo ze sousedů nemává, ani nejde pozdravit. Tramvaje stále jezdí, avšak bez pasažérů. Člověk může mít pocit, že přichází o večírek na který se tolik těšil, že už brzy začne jeho oblíbený hradní jarmark s dobovou hudbou a ukázkami řemesel.
Slavnosti se však nekonají, ani pro nás ani bez nás. Dveře hospody zůstanou ještě chvíli zavřené a ani pak to asi už nebude jako dosud, kdy jsme se přesouvali mezi stoly a vyměňovali si novinky ze života se všemi známými.
Před rokem bylo ale podle všech vlád světa nemožné snížit emise, podle kterých si ničíme vlastní místo pro život a šance pro šťastnou budoucnost našich dětí. Nebylo uskutečnitelné vypnout velké továrny, ani zastavit auta a letadla. A nyní, tím že sedíme doma, a máme k tomu opravdu nepřeberné množství příčin, skutečně zachraňujeme a čistíme planetu v rozsahu, o kterém se nám ani nesnilo. Lze tedy opět najít ve špatném i něco dobrého .. 

Žijeme v době, kdy nám čas nedovolí se zastavit a ohlédnout, stále jsme ve stresu a spěchu, ať cestou do práce, během nákupů, po příchodu domů i přípravě truhlíků na jarní setbu.
Stále jako psanci běžíme a před sebou tlačíme své děti z kroužku do kroužku a prarodiče odkládáme do péče cizích lidí. Za to vše rádi platíme, protože nám to získá víc času na další běh za něčím.
Nyní se čas najednou zastavil a v době strachu z příštích dní. Nás na nohou drží naděje. Jako již ve staletích před námi pomáhala našim předkům. Najednou vidíme, že jsou naše vlastní děti najednou větší a rozumnější. Naši rodiče slabí a bezradní v běžných situacích a můžeme přemýšlet, kdy k tomu vlastně došlo. A to naše pozastavení a zamyšlení nás může vést k moudru, které nás provází již celé věky: „Právě tak zachutná tvé duši moudrost – najdeš-li ji, budoucnost patří tobě, tvá naděje tě nezklame.“ (Př 24,14) Bible překlad 21.století [online] [cit. 2020-03- 29]
A máme najednou možnost trávit čas spolu, hrát zase společenské hry. Vzpomínám si, jakou radost jsme měli, když maminka vytáhla večer karty a celá rodina seděla spolu a v přátelském duchu se snažila vzájemně přechytračit v kartách. Každý člen domácnosti měl své povinnosti a úkoly a všude bylo uklizeno a nikdo nikomu nepřekážel, protože s vidinou pospolitosti u jednoho stolu jsme se mohly se sestrou přetrhnout, abychom měli všechny úkoly bez chybičky a mohla začít společná zábava, které bylo vždycky pomálu.
Dnes najednou sedíte uzavření na sídlišti plném lidí a místo hádek a nevraživosti, je všude vidět sounáležitost a porozumění. Nacházíme v sobě potřebu někomu pomoci a připadat si užitečný, abychom neměli pocit vytěsnění a osamění. Tento duch je v nás, je to naše potřeba, která je celé věky s námi, stejně jako naše potřeba víry. Každý z nás potřebuje někam patřit, najít místo, kde se cítí být užitečný a schopný. Najednou tu není naše práce u kancelářského stolu, která nám tuto potřebu naplňovala. Nákup rodičům moc času nezabere a další pomoc od nás odmítají, protože již odvykli na takový zájem z naší strany a s dětmi jsme na tom velmi podobně. Nejsme zvyklí s nimi trávit tolik času, připadají nám protivné a nevděčné. Jako malá jsem si také připadala odstrčená a nemilovaná, když maminka běhala kolem mladší sestry a pocit osamělosti a křivdy se mnou byl i celé dospívání. Pak jsme z domu odešli každý svou cestou a dnes mi sestra, která mě tak obtěžovala, už dlouho chybí, protože naše video-hovory nám osobní setkání nenahradí a na to je Kalifornie příliš daleko. Každý strůjcem svého štěstí.
Teď roste vlna solidarity mezi úplně cizími lidmi, všichni jsou plni nadšení a chtějí pomáhat druhým. Vede nás naše vnitřní potřeba, nacházíme pocit blaženosti právě v pomoci druhým a naše děti se aktivně přidávají ke stříhání látky nebo tkalounu k rouškám, které nám pomáhají naplňovat tuto potřebu. Babička nám vytáhla své zásoby látek schovaných v almaře a rodina je najednou opět pevným kruhem, kde všichni táhnou za jeden provaz jako u karetní hry. Zase můžu použít slova bible: „Naše pomoc je ve jménu Hospodin - nebe i zemi on sám učinil.“ (žalmy 124,8) Bible překlad 21.století [online] [cit. 2020-03- 29]
Máme se doma dívat z okna a bát se zítřků, století pevné víry nám do genů daly také důvěru v rozhodnutí nějaké moci nad námi. Ráda se zastavím pod otevřeným nebem nebo v klidu lesa a pošlu své přání do ticha s tichou důvěrou, že bude vyslyšeno. Krása kolem mě, mě přímo vybízí k zastavení a zasnění se. Je to stejný pocit jako v kostele, kam svítí slunce barevnými vitrážemi, ta samá úcta, možná i větší, protože zde mám pocit nepatřičnosti, nevím, zda tu někomu nevadím, zda tam patřím. Nevadí, že jsme díky moderní době a názorům cvičení tyto své myšlenky skrývat i sami před sebou. Každý si neseme svou víru v sobě a pomáhá nám snáze kráčet, protože nás naplňuje silou. Většina dnešní společnosti nepotřebuje pravidelnou mši a otevřený kostel, tomu je třeba ponechat čas a nechat sílu víry působit, podporovat tuto myšlenku otevřeností a příkladem vlastních dobrých skutků. Vždyť i na smrt se jde lépe, když člověk může věřit, že jej čeká druhá strana a v ní něco dalšího. Však se také můžeme dočíst: „Neexistuje rychlejší cesta k uzdravení nebo jiné pomoci od Boha, než nechat na sebe působit Boží slovo.“ (Víra, která činí zázraky, s.41)
Je zde i druhá strana lidí, kteří ve snaze udržet si svůj životní styl a úroveň, odjedou na vytouženou dovolenou a po ní ignorují nařízení karantény, protože by ztratili svůj hnací pocit, svou osobní prestiž. Každý z nás získává dobrý pocit vlastního blaha v něčem jiném a nikomu to nedává právo druhého soudit. Všichni budeme jednou souzeni a naše skutky budou spravedlivě posouzeny podle našich skutků, neboť „On odplatí každému podle jeho skutků - těm, kdo vytrvale konají dobro a hledají slávu, čes a nesmrtelnost, věčným životem; těm, kdo ve svém sobectví odmítají pravdu a řídí se nepravostí, však odplatí zuřivým hněvem.“ (Římanům 2,6-8) Bible překlad 21.století [online] [cit. 2020-03- 29]
Svět se zastavil – může to připomínat scény z hororových filmů, kde vidíte záběry stále se točících kolotočů avšak úplně prázdných. Ze vsi je stále slyšet zvuk cirkulárky, když však kráčím k obchodu, všechny zahrady jsou pusté, nikdo ze sousedů nemává, ani nejde pozdravit. Tramvaje stále jezdí, avšak bez pasažérů. Člověk může mít pocit, že přichází o večírek na který se tolik těšil, že už brzy začne jeho oblíbený hradní jarmark s dobovou hudbou a ukázkami řemesel.
Slavnosti se však nekonají, ani pro nás ani bez nás. Dveře hospody zůstanou ještě chvíli zavřené a ani pak to asi už nebude jako dosud, kdy jsme se přesouvali mezi stoly a vyměňovali si novinky ze života se všemi známými.
Před rokem bylo ale podle všech vlád světa nemožné snížit emise, podle kterých si ničíme vlastní místo pro život a šance pro šťastnou budoucnost našich dětí. Nebylo uskutečnitelné vypnout velké továrny, ani zastavit auta a letadla. A nyní, tím že sedíme doma, a máme k tomu opravdu nepřeberné množství příčin, skutečně zachraňujeme a čistíme planetu v rozsahu, o kterém se nám ani nesnilo. Lze tedy opět najít ve špatném i něco dobrého ..
_______________

Použitá literatura
Margies Wolfhard - Víra, která činí zázraky, Logos Praha 1992
https://www.bible21.cz/online