Jsou to zhruba dva měsíce, kdy se nám díky koronaviru Covid-19 tak trochu obrátil svět vzhůru nohama. Několik týdnů před tím sice znepokojivé zprávy z čínského Wu-chanu signalizovaly určitou hrozbu, ale následný rychlý spád věcí, myslím očekával jen málokdo.[1] Objevují se první nemocní v České republice. Nákaza má v jejich případě souvislost s návštěvou zimních středisek v Itálii.[2] Zprávy z okolních zemí jsou alarmující, nákaza nabírá na síle v Itálii, Rakousku, Španělsku i Německu. Začíná nám docházet, jak zákeřný a nebezpečný tento nový virus je, a že se jeho šíření nedaří zastavit i přes mnohá opatření.[3] Jelikož probíhají postupně v regionech jarní prázdniny, mnoho našich občanů je právě v těchto rizikových regionech a s jejich návratem hrozí zavlečení nákazy do dalších míst u nás. Tato hrozba se později naplňuje.[4] V ovzduší je cítit napětí, strach a obavy. V úterý dopoledne se v práci dovídám, že se uzavírají základní školy, další den se zavírá mateřská školka a za pár dní je vyhlášen nouzový stav a zákaz volného pohybu osob až na výjimky. Zavírají se mnohé provozovny, pracoviště, některé obchody, restaurace, kulturní a  náboženské akce a nakonec hranice.[5] Čas se jakoby zastaví a vše jede v úsporném, nouzovém chodu pokrývajícím základní životní potřeby.

Tyto události zastihly každého v jiné situaci. Někomu se čas zpomalí, někoho situace naopak katapultuje do víru překotné práce, myslím tím tolik potřebné práce zdravotníků, sociálních pracovníků, prodavaček, hasičů a dalších. Jinak o situaci přemýšlí mladý, zdravý jedinec, jinak ji vnímá člověk v seniorském věku. S obavami se asi vyrovnává člověk, který bojuje s nějakým vážným onemocněním nebo třeba těhotná žena. Právě senioři a vážně nemocní lidé jsou v této pandemii nejvíce zranitelní. Obavy má ale i pečující personál, který o tyto lidi pečuje, aby je nenakazil. V některých zařízeních přistoupili ke krajnímu preventivnímu opatření a pracovníci se uzavřeli s klienty do dobrovolné karantény. Pracovníci si jsou vědomi velké zodpovědnosti a přijímají tyto zvýšené pracovní nároky dočasně na úkor osobního života.[6] Zřejmě většina z nás má ve svém okolí či rodině někoho, kdo je vážně nemocný. Před časem jsem s takovou osobou mluvila a z rozhovoru bylo znát, že každodenní nejistota a strach z nákazy vyvíjejí velký tlak na psychiku takového člověka. Obavy a nejistota panují i mezi živnostníky, zaměstnavateli i zaměstnanci některých odvětví. Během uzavření svých provozů přišli mnozí o jediný zdroj živobytí a i přes cílenou podporu ze strany státu se nyní obávají, že budou muset propouštět nebo svoji činnost ukončit.[7]

A jak tedy reagovat na koronavirus z hlediska víry? Obávám se, že jednoznačný návod asi nepřinesu. Je to zlá doba, přinesla už mnoho utrpení a ztrát na lidských životech. A účet za dopady na ekonomiku nám teprve dorazí a nebude nepatrný. Každý se s touto nepříjemnou situací vyrovnává jinak. Na internetových diskuzích se objevují pohledy na situaci z jiného úhlu nebo v zájmu přírody. Podle nich dostalo lidstvo nemoc přesně na míru, protože se nechovalo dobře k přírodě ani k sobě navzájem.[8] V těchto názorech lze s mnohým souhlasit, byli jsme stále v poklusu, zaneprázdnění, měli málo času na sebe, rodinu, vztahy. V zájmu stále většího zisku jsme nebrali ohled na druhé, ani na přírodu. Jen bych možná citlivěji tyto pohledy formulovala. Myslím citlivěji s ohledem na lidi přímo a osobně postižené pandemií. Na lidi, kteří přišli o někoho blízkého, na lidi bojující v první linii nebo na lidi na okraji finanční propasti. Třeba tak, že máme možnost vytěžit z této zlé situace i něco dobrého, co si poneseme dál. Co třeba? No, napadá mě toho dost. Možná věci, které jsme dříve považovali za samozřejmé, nám teď budou vzácnější, třeba takové podání ruky, společnost našich blízkých a přátel, pohled na svět bez roušky. Trochu se nám vrátila také starostlivost a s tím možná i úcta ke křehčímu stáří. Najednou si uvědomujeme, jak potřebná jsou některá povolání a že nasazení lidí v nich si zaslouží náš vděk. Ať jsou to lékaři, zdravotní sestřičky, pracovníci v sociálních službách, prodavačky a mnozí další. Ze zpráv se dovídáme o mnoha gestech pomoci a sounáležitosti, hovoří se o tom, že pandemie může společnost stmelit. Věřím tomu, trochu mi to občas připomene atmosféru listopadových dní roku 1989. Jen doufám, že ta větší sounáležitost vydrží co nejdéle i po odeznění pandemie.  Někteří z nás možná zrevidují své priority a nepodstatné věci vypustí, víc než kdy jindy si připomínáme, že náš život nemá neomezený čas.

Pro dny, které prožíváme, a jsou před námi, bych nám přála mít naději. Naději v lásku a blízkost Toho, který s námi byl, je a bude navěky. „Když jsem ho spatřil, padl jsem k jeho nohám jako mrtvý; ale on vložil na mne svou pravici a řekl: „Neboj se. Já jsem první i poslední, ten živý; byl jsem mrtev – a hle, živ jsem na věky věků. Mám klíče od smrti i hrobu.“ (Zjevení Janovo 1,17-18) Nepropadat panice nám může pomoci také střízlivost a kritické rozlišování všech „zaručených“ zpráv. Hledat, kde můžu být potřebný a užitečný, třeba i v každodenních maličkostech. Někomu donést nákup, zapojit se do šití roušek, zavolat osamělému nebo se starat doma o děti a dělat s nimi úkoly.

V neposlední řadě je reakcí na koronavirus potřeba, či výzva zůstávat v Něm. A ta neplatí jen pro tuto složitou dobu. „Zůstaňte ve mně, a já ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li při kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li ve mně. Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce; neboť beze mne nemůžete činit nic.“ (Jan 15,4-5) Ne vždy je to snadné, ne vždy se mi to daří. Ale chci se o to znovu a znovu s Jeho pomocí pokoušet. Třeba při modlitbě, při rozjímání během procházky krásnou přírodou nebo rozhovoru s přáteli. A tak přeji vám i sobě do budoucích dní hodně odvahy, lásky a Boží ochrany, které v této neklidné době potřebujeme.

[1] https://www.novinky.cz/koronavirus/clanek/jedenactimilionovy-wu-chan-je-...

[2] https://www.e15.cz/domaci/koronavirus-dorazil-do-ceska-prvni-dva-pripady...

[3] https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/italie-koronavirus-rekord-lide-pa...

[4] https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/koronavirus-karantena-zahranici-nav...

[5] https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/koronavirus-nouzovy-stav-cr-cesko-vla...

[6] https://www.usti-nad-labem.cz/cz/uredni-portal/seznamy-zprav/aktualni-in...

[7] https://www.idnes.cz/finance/financni-radce/koronavirus-osvc-zivnost-uza...

[8] https://www.super.cz/692928-radka-trestikova-se-kvuli-koronaviru-pustila...