Momentálně se nacházíme v době, kdy se lidé více pohybují doma a stereotypy nejsou na denním pořádku. Někteří žijí v obavách, bojí se o svou práci, peníze, standardy. Mnohdy je v jejich slovech příliš strachu, kvůli kterému často nevidí i sebemenší přínos v pro nás tak nových situacích. Ale je i druhá polovina lidí, která věří. A právě tuto druhou polovinu lidí bych vám ráda přiblížila. Mou velkou inspirací je kniha od autora Paula Coelha konkrétně dílo ,,Pátá hora“. Tento příběh, kterým se zde zmíním můžeme jednoduše nalézt i v Bibli.

Nová okolnost je pro nás například, již jak z nadpisu vyplívá, omezení svých každodenních činností, které jsou pro nás zvykem, kvůli koronaviru. Může se tak zdát, že jsme ztratili možnosti aktivně žít a pomyslně se dotýkat podnětů, který nám dávají, pro nás, smysluplné činnosti. Samozřejmě se může stát, že do tehdy tímto ukazatelem mohla být práce, studium, společenský život a mnoho podobných rutinních aktivit. Nicméně právě v této situaci máme možnost poznávat i jiné stránky sebe sama. Jestliže je důležitá velká změna venku možná se potřebuje něco změnit i v nás samých. To něco můžeme chápat i jako jakýsi přístup k věci. Víra nám může pomoci v našich stále nezodpovězených otázkách. Je důležité být otevření novému a umět přijmout změny, které se nám naskýtají.

V takovýchto podmínkách se můžeme ponořit hlouběji do své mysle a hledat významy, smysly. Jakákoliv příčina, třeba i forma ohrožení, může být pomyslným ukazatelem, který nám ukáže žít jinak. Třeba i lépe? Ano být positivní není vždy ve společnosti kladně vítáno, ale já věřím, že jde pouze o nastavení své vlastní mysli. To, jaký si svět utvoříte uvnitř sebe, takovým zrcadlem se jeví i okolo nás a naopak. Proto věřme, že pevnou vírou v dobré, a i v důležitost některých ztrát je dobrou cestou rovnováhy.

Můj oblíbený spisovatel Paulo Coelho vlastní ve své sbírce knihu s názvem Pátá hora. Pokusím se použít tento příběh, který si mě získal natolik, že jsem si ho sehnala i v knize přímo z edice karmelitánské spirituality. Velmi mě oslovilo čtení o proroku Eliášovi, který byl Hospodinův „posel". Eliáš měl lidu opět navrátit víru v Hospodina. Prorok měl poslání přesvědčit cizí zemi o víře v Hospodina, ale lid byl pro něho neznámým. Potkal na své cestě vdovu, která měla sice velký strach, ale přeci jen prorokovi nabídla pomoc. Eliáš mohl u vdovy přenocovat a dostávalo se mu i jídla a pití. Na Eliášovo proroctví, které sdělil králi, v zemi nastalo dlouholeté sucho a hlad. Lidé se nechávali mnohdy dlouze přesvědčovat o Hospodinově existenci. Prorok však dodržoval poslání a s tím i související pokyny, které od Boha dostával. Prorok právě díky komunikaci s Hospodinem věřil v jistotu Boží milosrdnosti a lásce k lidem. Eliáš nakonec lid dokázal přesvědčit o Božích znamení a sdělil jim i vysvětlení cesty k Bohu.

Vzhledem k současné situaci si můžeme z tohoto příběhu vzít inspiraci. Napadlo mě, že lid v Eliášově době žil podle slov krále. Král Eliášovo proroctví nebral moc v potaz a jak tomu tak bývá podle přístupu krále sdílí i lid stejný názor. V dnešní době je situace velmi podobná a sice ne dle naší vlády, nýbrž poskytovanými informacemi od médií. Společnost se nechává lehce ovládat ve svém vlastním zdravém rozumu a nastává celkový chaos v tom co je vlastně pravda. Kdybych měla vymyslet proč je pro mě i v dnešní chvíli Eliáš nejhlavnějším důvodem k zamyšlení, tak rozhodně to, že on připomínal lidu, aby znovu věřil. Myslím, že by společnost měla více nechat proniknout Boha do svého nitra, aby pomohl probudit jejich zdravou mysl. Podstata věci dle mě není tak v nemoci samé, ale opravdu pouze v přístupu lidí k té situaci. Člověk může lépe čelit strachu, pokud je obklopen vírou.

Toto krátké shrnutí mi připomnělo, jak je důležité Bohu naslouchat. Mluví k nám pomocí různých znamení a my na ně můžeme reagovat. Proto mějme otevřenou mysl a pomáhejme si navzájem v hledání a upevňování víry v dobré, jako třeba právě v příběhu Eliáše.

Nikdo nikdy na cestě není sám, všichni jsme na společném putování za hledáním Božího slova a našeho poslání.

Ano lidé by si měli pomáhat, pamatovat vždy i na ty, kteří mají menší možnosti. Například pokud máte více času a chuť pracovat. Pokud postrádáte nějaký opodstatněný smysl práce, tak nabídněte pomocnou ruku těm, kteří ji nejvíce potřebují. V neposlední řadě bych ráda připomněla, že je krásné se snažit vidět tuto situaci otevřenýma očima. Měli bychom chválit, když se někdo snaží poskytnout oporu a nesnažit se hanit a být zbytečně negativní na ty kteří sami potřebují pomoci. V případě vdovy v příběhu proroka Eliáše, můžeme sledovat podobné dění. Vdova sice neměla dostatečné množství obživy, ale i přes to nabídla pomoc prorokovi. Líbí se mi práce lidí, kteří si našli jednoduché aktivity a dovedou jimi podpořit slabší členy naší společnosti. Právě i v takovýchto činech se podle mě projevuje Boží láska. Protože pokud jsi milován umíš milovat. Na každém z nás záleží a každý můžeme pomoci jinou formou, jakákoliv kladná opora se počítá. I taková nálada se může mnohdy zdát „maličkostí". Ale jsem přesvědčená o tom, že pozitivní nálada dokáže silně ovlivnit přístup ostatních lidí k čemukoliv.

Jak pomoci konkrétně v případu koronaviru? Určitě velkým způsobem můžete ovlivnit šíření bakterií tím, že budete dodržovat základní hygienické návyky. Příkladem je mytí a desinfikování rukou či nošení roušek. Samozřejmě přispěje i zdravý životní styl, kterým napomůžeme pevné a silné imunitě. K tomu se připojuje dbát na přísun vitaminů z konzumace zeleniny a ovoce. Samozřejmě i pravidelný pohyb a být na čerstvém vzduchu a zářivém slunci je potřeba, ale pamatujme na to – všeho s rozumem a ohleduplností nejen k sobě, ale i druhým. Pozorujte své okolí otevřenou myslí a zamyslete se, jestli někdo ve vašem prostředí potřebuje pomoci. Můžeme připojit formu pomoci i skrze modlitby. Zrovna i Eliášova častá opora vycházela především z modliteb. Zkrátka právě v těchto karanténních chvílích si potřebujeme udržet své rituály. A modlitby mohou být takovou denní dávkou vzpruhy a zároveň kontaktem s vírou.

Reagujme tedy s ohleduplností k našemu prostředí, k přírodě, k lidem, k zásobám a všemu kolem nás ohleduplně. Tyto okamžiky nám můžou připadat jako zkouška naší trpělivosti. Ale vězme, že ve víře je síla. Mějme pochopení a buďme silní, tak jako Eliáš na své cestě za posláním návratu víry pro lid. V těchto chvílích, kdy je stanoveno plno opatření, pro naše větší bezpečí, bychom si měli uvědomovat, že síla je více než potřeba. Proto buďme silní a mějme pevné vazby. Vztahy v rodině, v přátelských kruzích, pracovní vztahy a kompletně vztah s naším okolím nám může dávat sílu a pocit toho, že přeci není zas tak zle a vše dokážeme společně překonat.

Na závěr bych ráda přispěla pár slovy, jak reaguji na koronavirus a tuto celou novou situaci já. Pro mě je to jakýsi náznak, že je třeba zpomalit. Zpomalit pro to, abychom si všichni stíhali více všímat mnohých maličkostí a jevů kolem nás. Věřím, že je toho tolik, co vše jsme kvůli našim povinnostem a prioritám byli schopni dlouho přehlížet. Ano, může být mnoho důvodů, proč tato epidemie vůbec vznikla. Ale proč to nepojmout za druhý konec? Zkusit zužitkovat vládou vydané usnesení a omezení, tak, že si vytvoříme čas na to, na co čas tak dlouho nebyl. Můžeme hledat možnosti. Například se můžeme pokusit věnovat lidem, se kterými jsme se dlouho nemohli sejít. Je doba, kdy můžeme využít elektronické vychytávky pro náš prospěch. Elektronické aplikace pro komunikaci nám umožňují komunikovat na dálku, aniž bychom ohrožovali šíření viru. Máme více času na naše urovnání si myšlenek, věnovat se rodině a být pospolu. Eliáš tím, že se odloučil od svého známého prostředí získal prostor pro kontakt sám se sebou, s přírodou a s Bohem, který s ním byl po celé jeho poslání. Nyní v těchto časech se nám naskýtá mnohem více času na to vyslechnout i ty, který jsme ještě nevyslechly nebo naslouchat ukazatelům jež nás vedou naší cestou života.