1. Úvod

Pandemie způsobená novým typem koronaviru nás postihla na všech rovinách. Mobilizují se síly k ochraně národního zdraví, posiluje se péče o naše blízké a seniory, rodiny se sbližují a církve jsou vrženy do výzvy prostředkovat Boží přítomnost online. Reflektovat toto specifické období se dá z mnoha hledisek. Pro tuto esej jsem zvolila teologické hledisko zohledňující lidskou slabost a Boží svrchovanost.

V době krize je přirozené hledat odpovědi na otázky vyvolávající dané období. Podle M. Váchy je lidskou přirozeností ptát se otázkou „proč“ a na tuto otázku očekávat odpověď. (časopis Brána, 05/2020 s.7) Neskrývá se však něco hlubšího za našimi otázkami, než potřeba nalézt logické vysvětlení? Nebo se necháváme takovýmto vysvětlením ukonejšit, abychom se nevystavili konfrontaci s Boží odpovědí, protože je jiná než ta naše lidská? Raději nedopřejeme sluchu otázkám v jejich hloubce a spokojíme se s jednoduchou instantní odpovědí. Tak se můžeme minout s Boží odpovědí.

Potřebujeme se v této době věnovat existenciálním otázkám, protože nás ve svém důsledku odkazují k podstatě odpovědí na ně samotné, tím mám na mysli Boží přítomnost. Avšak tuto přítomnost je nutno nahlédnout z perspektivy nepřítomnosti, Boží absence, abychom se nespokojili s náhražkovými odpověďmi na nezodpověditelné otázky. Vidím zde určité paralely, které se navzájem potřebují. Boží přítomnost v sobě nese Boží skrytost a existenciální otázky v sobě nesou nemožnost odpovědi. Je třeba Boží skrytost postavit vedle lidské nemožnosti, abychom otevřeli možnost Boží odpovědi na lidskou nemožnost a spatřili tak odpověď v opravdové podobě Boží přítomnosti. Toto je podstata, podle mého názoru, konfliktu, který si člověk nese, a ke kterému je potřeba se postavit čelem. Nezakrývat, neomlouvat ani před ním neutíkat, protože v tomto konfliktu se bytostně potřebujeme setkat s Bohem.

2.Teologická reflexe

2.1. Otázky po Bohu

Kde je Tvůj Bůh? Je Hospodin mezi námi? Bože můj, Bože můj, proč…? Jak dlouho?

V těchto otázkách se žalmisté nebojí vyjevit Hospodinu své niterné zápasy. A zároveň nám jasně ukazují, že tyto zápasy se leckdy týkaly Boha samotného. Jde o lidské pochybnosti, jestli je Bůh ten, který je. (Ex 3,14) Profesor teologie Walter Brueggemann ve své knize Theology of the Old Testament definuje otázky Izraelců jako otázky po Bohu, jaký je, ne po důvodech, proč věci jsou, jak jsou. „Otázky Izraelců nejsou po obecných tématech Hospodinovy moci, ale ptají se po charakteristice Hospodinovy oddanosti.“[1] Potřebují vědět, že je Hospodin s nimi.

Co se skrývá za naší otázkou proč? Neodkrývá se nám zde naše vnitřní existenciální potřeba Boží přítomnosti více než potřeba logického vysvětlení, proč se to stalo, proč to Pán Bůh dopustil? Nebo se za otázkou, proč, skrývá nevyslovená nedůvěra vůči Božím zaslíbením?

Mám dojem, že otázky Izraelců velmi často mohou být a jsou i našimi otázkami. Za hledáním zdůvodnění problematických momentů v našich životech skrýváme vnitřní zápas o Boží věrnost a důvěryhodnost v konfrontaci se zlem. Izraelci neskrývali tyto pochybnosti a zápasili s Bohem o Jeho přítomnost, která pro ně byla stěžejní charakteristikou Hospodina. „Otázka proč se neptá po Božích důvodech nebo Božím ospravedlnění, ale jde o obvinění Hospodina, který přislíbil svou přítomnost.“[2] Izraelci po vzoru Jákoba bojovali s Bohem o Jeho přízeň, o Jeho požehnání, o Jeho přítomnost. Nehledali předně viníka za jejich utrpení, ale volali po Božím zaslíbení.

O co tedy jde nám v našem dnešním volání v době pandemie? Neskrývají naše otázky zápas o Boží přítomnost? Když se církev neschází, nemodlí, neuctívá, nemáme pocit, že ztrácíme Boží přítomnost? Starozákoník Samuel Terrien na toto nebezpečí poukazuje ve své knize The elusive presence, když říká: „Společné uctívání vypadá jako nepostradatelný prostředek k zpřítomnění, a to je ničivé. Přítomnost oslabujeme vlastními iluzemi.“[3] Bůh nejedná, jak chceme my lidé. „Jeho vůle není vůlí naší“[4], slovy Brueggemanna, který však dodává:  „Hospodin zároveň chce být poznán ve své svrchovanosti.“[5] Toto je zřejmě podstata konfliktu, který si člověk nese, a ke kterému je potřeba se postavit čelem. Uzavíráme Boha do našich představ a tím nacházíme jednoduchá řešení tam, kde nejsou.

Uplynulá dějinná období plná hrůz vyvolávají otázky, které zatím nebyly podle autorů publikace Bůh a zlo z teologického hlediska zodpovězeny, ač jde o boj mezi životem a smrtí, kdy lidé ztrácí víru v dobrého Boha.[6] Souhlasím s nutností nechat palčivé otázky zaznít v jejich syrové reálnosti, nesnažit se je zakrývat, ale po vzoru žalmistů je pomoci lidem artikulovat a přednést před Boží tvář. Vždyť skrz naskrz Starým a Novým zákonem máme důkazy Božího příklonu k člověku, Bůh není rezistentní ke svému stvoření. Avšak s vědomím, že vztah Boha a člověka je odkryt ve skrytosti a možný ve své nemožnosti.  A slovy W. Gross a K. J. Kuschel v závěru již zmíněné publikace Bůh a zlo vyjádřit: „Tváří tvář zlu je tedy úkolem teologie umožnit coram Deo artikulovat zkušenosti zla, pochybnosti vůči Bohu nezamlčovat, protest ani nářek neuzavírat do nitra a nekonejšit, nýbrž je vyslovovat, nezbavovat Boha odpovědnosti a sebekriticky vyznávat vlastní odpovědnost.“[7]

Tato diskuse mě vede k tématu Boží skrytosti, kterou vnímám jako jakýsi nepostradatelný aspekt Boží přítomnosti a také jako paralelu našich nezodpověditelných otázek.

2.2. Dialog s Boží skrytostí

Víra v Boha je víra s tváří

V mnoha žalmech jsme vyzýváni k hledání Boží tváře. „Dotazujte se na vůli Hospodinovu a Jeho moc, Jeho tvář hledejte ustavičně.“ (Ž 105,4) Jak už bylo zmíněno výše, s voláním Izraelců po Bohu bylo spojeno volání po Božím požehnání, po Boží přítomnosti. Boží tvář je úzce spojena s požehnáním. Zároveň to platí také naopak, když žalmista v Ž 27 prosí Hospodina, aby neukrýval svou tvář: „Svoji tvář přede mnou neukrývej, v hněvu nezamítej svého služebníka.“ (Ž 27,9a). Tehdejší pochopení bylo spojeno s trestem, s odejmutím Boží přízně. Nepopiratelně jde o důležitý aspekt Boží přítomnosti či skrytosti. Avšak stejně jako u Joba nemůžeme jasně implikovat jednoduchou rovnici, tak i ve zkoumání Boží skrytosti nelze zůstat jen u požehnání za dobré konání či Boží absence jako trestu za hřích.

Imago Dei

Člověk je stvořen k obrazu Božímu. S určitým potenciálem, s určitým záměrem. Nejde o jakousi nahodilost nebo Boží rozmar. Pán Bůh tvoří člověka s konkrétním cílem, aby byl Jeho součástí, aby člověk byl jedno s Bohem. Avšak ne totožný. Paradoxně Boží skrytost v sobě už od počátku nese pro člověka tuto možnost spolupráce s Bohem. Jde o jakýsi pozitivní rozměr negativního. Něčeho, co nemůžeme uchopit, definovat ani poznat. Je to něco, co činí Boha Bohem v Jeho nedosažitelné svatosti. Podle mého názoru je Boží skrytost jakási nutnost pro Boží záměr s člověkem.

Trinitologie

Další souvislost vidím v zakotvení křesťanské víry v trojiční nauce. Ústřední moment v tématu Boží skrytosti tkví v Kristově vtělení a ukřižování. „Přítomnost Boha byla jednou provždy v lidském těle.“[8] Po vzoru J. Moltmanna a jeho pojetí Ukřižovaného Boha bychom řekli, že Bůh trpí na kříži spolu se svým Synem, jelikož jsou jedno. „Vidět transcendentního Boha imanentně v Kristu.“[9] Samuel Terrien naopak mluví o Boží absenci ve chvíli utrpení Syna na kříži, avšak paradoxně nejde o popření Moltmannovy teologie. Slovy Terriena je „Boží přítomnost jakoby v Boží absenci podržena.“[10] Nejde o Boží distanci, ale o Boží skrytost v těle. „Tělo historického člověka nebylo oknem, skrz které by mohla být sláva zahlédnuta. Bylo to tělo, které cele skrylo a odhalilo slávu.“[11] Boží přítomnost je skryta i v Jeho absenci.

Tyto aspekty Boží skrytosti nám otevírají možnost opravdově přistoupit k Boží přítomnosti. Vzít vážně Boží svrchovanost a neoslabovat zář Jeho svatosti. Boží absence není Boží distance. Bůh nedává ruce pryč od toho, co stvořil. Deus absconditus v otázce kříže v sobě nese pozitivní podtext pro nás i dnes.

3. Závěr

Moderní dobu s ustupující religiozitou vystřídala postmoderna s člověkem uzavřeným ve svém individualismu, paradoxně otevřeném pluralitě názorů, možností a duchovních cest nabízejících odpovědi na existenciální otázky.

Tato doba přináší výzvy, na které je třeba reagovat tím, že se otevírají otázky po Bohu v novém kontextu, a neskrýváme se jako Adam v ráji před Boží tváří. Jsme tvořeni Bohem k Jeho obrazu. Nejsme stvořeni k našemu obrazu a už vůbec nejsme stvořeni k tomu, dělat si obraz o Bohu.

Proč dnes tedy mluvit o Boží skrytosti? Nepotřebujeme se spíše povzbuzovat a utvrzovat o Boží blízkosti?

Konfrontace s Boží skrytostí je třeba, abychom správně přistoupili k Boží přítomnosti. Abychom zahlédli přítomnost Boha Starého zákona i v prosbách žalmistů, když prosí, aby Hospodin neodvracel svou tvář. Abychom zahlédli přítomnost Boha Nového zákona v utrpení Krista na kříži. A to vše proto, abychom spatřili Boha v našich životech, tak jak On chce. I v Jeho skrytosti, avšak nově naplněnou Jeho přítomností. Z této perspektivy pak vyslovovat nejniternější otázky týkající se vztahu Boha a člověka.

Moje výzva, jak reagovat na koronavirus z hlediska víry tkví v odvaze nechat zaznít otázky, na které není lehká odpověď. Umožnit vůbec nechat otázky zaznít místo hledání okamžité odpovědi. Rekontextualizovat teologické výpovědi o Bohu tak, aby byly autentickým ukazatelem na Boha v Jeho svrchovanosti a svatosti a zároveň apelem na vnitřní zbožnost po vzoru Izraelců zápasících za Boží přítomnost. A z této perspektivy přistoupit k existenciálním otázkám nesené dnešní dobou. Jelikož daná perspektiva v důsledku ovlivňuje naše odpovědi a v neposlední řadě také ve své podstatě určuje dané otázky. Podle mého názoru si potřebujeme být vědomi vnitřní potřeby, která se skrývá v pozadí existenciálních otázek, kdy člověk za svým proč volá po Boží přítomnosti více než po logické odpovědi protože. Takto potřebujeme pokládat otázky, i když víme, že na ně není vždy odpověď. Z Boží perspektivy totiž není žádná povinnost na otázky dávat odpověď. Troufám si říci ani z eschatologického hlediska. Zároveň je Boží odpovědí jednou provždy Kristus a příslib „já budu s tebou“. Toto vědomí Boží přítomnosti se netýká našich představ ani emocí, ale jistoty víry. Pak člověk unese tíhu otázek i bez instantních odpovědí. Zároveň je třeba vidět Boží přítomnost i existenciální otázky v celistvosti, v Boží presenci i absenci a v lidské možnosti i nemožnosti.

Bibliografie

Brueggemann, Walter, Theology of the Old Testament. Minneapolis: Fortress Press, 1997.

Gross, Walter, Kuschel, Karl-Josef, Bůh a zlo. Praha: Vyšehrad, 2005. ISBN 80-7021-710-3.

Moltmann, Jürgen, The Crucified God. New York: SCM Press, 1974. ISBN 0-06-065901-7.

Terrien, Samuel, The Elusive Presence. Oregon: Wipf and Stock Publishers, 2000. ISBN 1-57910-335-9.

 

[1] Brueggemann, W. Theology of the Old Testament. Minneapolis: Fortress Press, 1997, s. 323.

[2] Brueggemann, Theology of the Old Testament, s. 320.

[3] Terrien, S., The Elusive Presence. Oregon: Wipf and Stock Publishers, 2000, s. 476.

[4] Brueggemann, Theology of the Old Testament,  s. 357.

[5] Brueggemann, Theology of the Old Testament, s. 324.

[6] Gross, W., Kuschel, K. J. Bůh a zlo. Praha: Vyšehrad, 2005, s. 190.

[7] Gross, Kuschel, Bůh a zlo, s. 190.

[8] Terrien, The Elusive Presence, s. 420.

[9] Moltmann, J. The Crucified God. New York: SCM Press, 1974, s. 169.

[10]Terrien, The Elusive Presence, s. 324.

[11]Terrien, The Elusive Presence, s. 421.